Historické prameny

Při zpracování rodokmenu je vždy nutné hledat údaje o předcích v historických pramenech. Takové prameny jsou uloženy v různých archivech a existuje jich veliké množství. Abyste si mohli udělat lepší představu o tom, jak archivní práce probíhá, představujeme některé z nejčastějších pramenů.

Církevní matriky

O církevních matrikách jsme se krátce zmínili u Přepisu a překladu textů, kde jsme předestřeli možný způsob, jakým byly knihy vedeny. Matriky se obvykle dělí na tři druhy podle typu zápisů, které obsahují. Jedná se o knihy narozených (pokřtěných), oddaných a zemřelých (pochovaných). Kromě toho mohou matriky obsahovat některé další informace, typické je to hlavně pro starší knihy. Jednotlivé zápisy obsahují informace, které jsou základem pro hledání předků. U narození obvykle nacházíme vedle jména dítěte a jeho rodičů také jeho kmotry, porodní bábu a faráře, který jej pokřtil. U rodičů je obvykle zapsáno, odkud pocházeli. Při svatebních zápisech bývá uveden věk snoubenců a místo původu, případně jejich rodiče. Zápisy úmrtní bývají nejstručnější, vedle jména a věku je někdy uvedena i příčina smrti. Množství informací záleží jednak na daném faráři, jednak na době, kdy kniha vznikla. Obecně platí, že čím mladší kniha, tím více informací, ale není tomu tak vždy.

Soupisy poddaných

Zatímco vedení matrik zajišťovala církev, soupisy poddaných vedla vrchnostenská správa. Tento pramen evidoval poddané na panství, a to za účelem přehledu o pracovní síle, kterou by vrchnost mohla využít. Obvykle jsou rodiny přiřazeny do některé ze sociálních kategorií (sedláci, podruzi apod.)a je zde zaznamenán počet a věk jednotlivých členů domácnosti. Kromě toho úředníci často připisovali k poddaným stručné poznámky. Můžeme se tak setkat s přípisem „umí to s koňmi“, „vdala se do vedlejší vsi“ či „je chromý“. Tyto soupisy vznikaly většinou v 17. až 19. století, avšak to, zda vzniknou, záleželo čistě na vůli vrchnosti. Z tohoto důvodu se stává, že zatímco na jednom panství jsou soupisy vedeny po dobu dvou staletí a existuje jeden soupis z každého roku, na jiných místech soupisy vůbec nevznikly. Soupisy poddaných nám pomáhají tam, kde matriky selhávají, současně doplňují jedinečné informace o rodu a jeho příslušnících.

Pozemkové a gruntovní knihy

Držba nemovitostí byla důležitým rysem snad každé společnosti. Vlastník půdy, kterým byla zpravidla šlechta, měl velký zájem na tom, aby měl přehled o uživatelích jednotlivých statků. Z tohoto důvodu zavedla instituci pozemkových a gruntovních knih (či jak se slangově říká, gruntovnice). Tyto knihy vedli vrchnostenští úředníci a zapisovali do nich každý převod nemovitosti mezi poddanými či v rodině, to jak daný hospodář odvádí berně a další cenné údaje.

V gruntovnicích nacházíme vedle údajů o uživateli statku také informace o velikosti přilehlých polí, vybavení domácnosti či záznamy o dluzích, kterými je nemovitost zatížena. Obvykle byly zakládány v průběhu sedmnáctého a osmnáctého století, avšak forma a přesná doba vzniku závisela, podobně jako u soupisů, na vrchnosti spravující dané panství. Tyto knihy jsou cenným pramenem k poznání finanční situace našich předků.

Vrchnostenská správa

Kromě dvou výše uvedených typů pramenů vytvářela každá vrchnost, resp. její úřednický aparát, také množství další různé dokumentace. Ať už jsou to účty poddanských měst, zápisy z jednání rady města, nejrůznější korespondence, trestně-právní záležitosti nebo stavební plány, mohou tyto prameny podstatně rozšířit znalosti o životě Vašich předků. Hledání v nich je velice obtížné, neboť badatel musí podrobně projít velké množství (často cizojazyčného) materiálu a přitom není vůbec jisté, zda nějaký záznam o předcích vznikl.

Katastry

Správa však neprobíhala pouze na úrovni jednotlivých panství, nýbrž i na úrovni celé země. V tomto ohledu jsou pro nás nejzajímavějšími prameny katastry, neboli soupisy především nemovitého majetku pro daňové a úřední účely. Při práci využíváme hned několik katastrů z různých období, ať už je to nejstarší Berní rula, Tereziánský katastr či katastr Stabilní. Informace obsažené v katastrech jsou spíše statického rázu. Jednorázově zachycují stav věcí tak, jak leží a běží. Katastry neinformují pouze o nemovitostech, ale můžeme z nich vyčíst i to, kolik měl daný hospodář zvířat a kolik obilí osévá. Dále doplňují hluchá místa tam, kde selhávají ostatní prameny. Katastry mají velkou výhodu v tom, že se zachovaly téměř v naprosté úplnosti, naproti tomu však občas obsahují chyby.

Mapy a plány

Při pátrání po předcích či historii stavení se opíráme i o mapové a další podobné podklady. K místu, kde sídlil rod po delší časový úsek, se snažíme najít všechna možná vyobrazení od map, přes náčrtky až po fotografie a plány. Obdobně postupujeme i u historie stavení, kdy hledáme staré mapy a plány vsí či měst.

Další prameny

Kromě výše uvedených pramenů využíváme také ty zdroje, které se specificky vztahují k danému rodu či obydlí. Kupříkladu rodiny takzvaných svobodníků měly evidenci majetku vedenou ve svobodnických knihách, manové zase v knihách manských. Takovýchto místních odchylek existovalo více a my se vždy snažíme najít takové, které by nám pomohly přinést co nejvíce informací o hledaném rodu. Mezi další hojně využívané prameny patří ještě soupis poddaných podle víry, vojenské materiály či kroniky.